Když krása umírá
Sluníčko zalezlo za mraky,
zemi spláchl jemný děšť,
je už zase o kousek chladněji,
ale zima má dnes k srdci daleko.
A až budou květy hořet v mraze
v pevném sevření ruce křehké,
pohled smutných očí.
Líto přišlo ti umírající krásy.
V oku zachytil se jí kousíček,
obraz utkvěl v koutku duše.
Na jaře opět vykvete v nás.
Smutek a štěstí tiše snoubí se,
kruh citů uzavře se kolem nás.
Navždy zůstane už dotek podzimu.