Kde jsou ty černé konvalinky smrti,
převoňující náš oblíbený sad?
Kdo rozdupal je v záchvatu
bezmocné rudé zuřivosti?
Skanuly teplé kapky krve,
Svlažily vysušenou zem.
Objetí zmírňuje tu bolest…
Dotek milující ruky
setřel z tváří perly slz.
Ony jednou vzkvetou
z naší promíchané krve,
symbolizujíce dlouhé hodiny
které prožili jsme,
topíce se v střepech vlastní mysli.