Na konci
Jsem unaven.
Stére rány se otvírají,
příliš mnoho lidí jsem ztratil.
Lidé na kterých záleželo,
vytratili se ze života.
Jak se vytrácí život ze mě.
Blednu.
Nezbývá už moc sil,
ani moc dechu ani úderů srdce.
To co kdysi hořelo už jen tak doutná.
Cáry zůstali z jemné pavučiny žití.
Všechno uniká, jako vzácná červená krev
z hlubokých, smrtelných ran.
Smysl života jsem prodal na blším trhu,
za těch pár korun koupil cigaretu
od otrhaného, smutného bezdomovce.
Srdce už sotva tluče, jen se chvěje,
bojí se když se v ně zarýva samota.
Kam teď odsud půjdeme?
Čeká za koncem nový začátek?
Nebo jen tma…