Smutná stanice
Sedím na této smutné stanici, sám,
chystám se Ti v úsřety, nejsi však už má,
lásko, odehnal jsem Tě pryč, tam
nebo to zasáhla snad osudu ruka mocná?
Bylo to potřeba, ve velkém schématu?
Nutná podmínka našeho š�ěstí?
Dotek tvých rtů, to byl dotek sametu,
Ale vždy bál jsem se zda se mi nesní.
Přišlo snad nakonec to probuzení,
co jsme se ho toliko báli?
Nic však ješťě neznačí, snad…
Člověk může ješťě usnout, kvůli
jednomu probuzení, může znovu
sladce snít svůj lásky sen.