Večer
Potkal jsem smutek, v Tvých očích svůj odraz
spatřil jsem. Netrvalo dlouho, z jiskry
vzešel oheň horký, zmírnil ten ostrý mráz,
rozpukal krunýř ledu, pomalu roztavil kry.
Smutná a krásná, křehká jak květina,
s ostny i něžnými lupeny, sténající.
Plna je citu a bolu, sama je jediná,
kapka rosy — či slza stékájící?
Láska povznáší, ale vysoké žádá mýto,
Dá Ti křídla a připraví hluboký pád.
Dnes je těžký a mučivý večer, je mi to líto,
sotva co svedu, sám jsem smuten snad.
Abych smutek trochu zahnal, píšu verše tyto,
Pro Tebe, abych ŕekl, že Tě mám rád.